Kdy máte nárok na odstupné při odchodu do důchodu: Co říká zákoník práce a jak ho vypočítat

Mnoho lidí se domnívá, že při odchodu do důchodu jim automaticky patří odstupné od zaměstnavatele. Realita je jiná — zákoník práce přiznává odstupné pouze v přesně vymezených situacích, a odchod do důchodu sám o sobě mezi ně nepatří. Pokud se blížíte k důchodovému věku a plánujete konec pracovního poměru, měli byste přesně vědět, kdy vám odstupné skutečně náleží a v jaké výši.

Kdy vzniká nárok na odstupné

Odstupné je finanční kompenzace, kterou zákon garantuje zaměstnancům v situaci, kdy přicházejí o práci bez vlastního zavinění. Základní podmínky pro nárok na odstupné upravuje § 67 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Klíčové je, že odstupné náleží při skončení pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem nebo dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce — tedy z organizačních důvodů.

Konkrétně jde o situace, kdy:

• zaměstnavatel ruší nebo přemisťuje pracoviště,
• zaměstnavatel se stává nadbytečným z důvodu rozhodnutí o změně jeho úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo z jiných organizačních změn,
• zaměstnanec se stává nadbytečným vzhledem ke zdravotnímu stavu podle lékařského posudku a zaměstnavatel ho nemůže převést na jinou vhodnou práci.

Proč při běžném odchodu do důchodu odstupné nedostanete

Pokud odcházíte do důchodu vlastní iniciativou — tedy podáte výpověď nebo se se zaměstnavatelem dohodnete na skončení pracovního poměru k datu přiznání důchodu — na odstupné nárok nemáte. Zákon v tomto případě nepovažuje váš odchod za situaci, kdy byste potřebovali finanční kompenzaci na přechodnou dobu. Očekává se, že budete pobírat starobní důchod.

Jinými slovy: důvod skončení pracovního poměru musí vycházet od zaměstnavatele a musí spadat mezi organizační důvody podle § 52 zákoníku práce. Věk zaměstnance nebo dosažení nároku na důchod není sám o sobě organizačním důvodem. Zaměstnavatel vás nemůže propustit jen proto, že jste dosáhli důchodového věku — taková výpověď by byla neplatná, protože by porušovala zákaz diskriminace.

Kdy přesto můžete odstupné při odchodu do důchodu získat

Existují situace, kdy se odchod do důchodu a nárok na odstupné mohou sejít:

Organizační změny u zaměstnavatele: Pokud zaměstnavatel ruší vaše pracovní místo z organizačních důvodů a dá vám výpověď podle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, máte nárok na odstupné bez ohledu na to, že už pobíráte důchod nebo se o něj chystáte požádat. Zákon nerozlišuje, zda jste v důchodovém věku — pokud splňujete podmínky pro odstupné, náleží vám.

Dohoda se zaměstnavatelem: Někteří zaměstnavatelé nabízejí odstupné i v případech, kdy zákon nárok nestanovuje — například v rámci sociálního programu při restrukturalizaci firmy nebo jako projev dobré vůle vůči dlouholetým zaměstnancům. Taková dohoda musí být písemná a je plně v kompetenci zaměstnavatele. Není na ni právní nárok, ale vyjednávat můžete.

Jak se odstupné vypočítá

Výše odstupného se podle § 67 odst. 1 zákoníku práce odvíjí od délky pracovního poměru u daného zaměstnavatele a vašeho průměrného výdělku:

• Méně než 1 rok — jednonásobek průměrného měsíčního výdělku
• Nejméně 1 rok, méně než 2 roky — dvojnásobek průměrného měsíčního výdělku
• Nejméně 2 roky — trojnásobek průměrného měsíčního výdělku

Průměrný výdělek se počítá za poslední čtvrtletí před skončením pracovního poměru podle pravidel stanovených nařízením vlády č. 567/2006 Sb. Zahrnuje základní mzdu, pravidelné příplatky a prémie, ale například nenárokové odměny nebo jednorázové bonusy se do něj nezapočítávají.

Příklad: Pracovali jste u zaměstnavatele 15 let, váš průměrný měsíční výdělek činí 38 000 Kč a zaměstnavatel vám dává výpověď z organizačních důvodů. Odstupné vám bude činit 3 × 38 000 = 114 000 Kč.

Odstupné a daně

Odstupné je osvobozeno od daně z příjmů do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (u vedoucích zaměstnanců do šestinásobku). Tuto úlevu upravuje § 6 odst. 7 písm. c) zákona o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.). Pokud však zaměstnavatel vyplatí více, nadlimitní část podléhá zdanění jako běžný příjem.

Odstupné nepodléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění, protože nejde o příjem ze závislé činnosti ve smyslu vyměřovacího základu. Zaměstnavatel vám tedy vyplatí celou částku hrubého odstupného kromě případné daně z nadlimitní části.

Co dělat, když vám zaměstnavatel odstupné nevyplatí

Pokud máte na odstupné nárok a zaměstnavatel ho nezaplatil, máte právo se domáhat jeho vyplacení u soudu. Nejprve doporučujeme písemně zaměstnavatele vyzvat k úhradě a stanovit přiměřenou lhůtu (například 15 dnů). Pokud neplatí ani poté, můžete se obrátit na inspektorát práce nebo podat žalobu k příslušnému okresnímu soudu.

Nárok na odstupné musíte uplatnit nejpozději do tří let od data, kdy mělo být vyplaceno (obvykle poslední den pracovního poměru). Po uplynutí této lhůty nárok zaniká.

Shrnutí — na co si dát pozor

Odchod do důchodu sám o sobě není důvodem pro odstupné. Nárok vzniká pouze tehdy, když zaměstnavatel ukončuje pracovní poměr z organizačních důvodů podle zákoníku práce. Pokud plánujete odejít sami, odstupné neočekávejte — pokud ale firma restrukturalizuje nebo ruší vaše místo, máte na odstupné nárok stejně jako mladší kolegové.

Vždy si nechte potvrdit důvod skončení pracovního poměru písemně ve výpovědi nebo v dohodě. Pokud si nejste jisti, zda vám odstupné náleží, obraťte se na odborovou organizaci, inspektorát práce nebo právní poradnu. Aktuální výši průměrného výdělku a pravidla jejího výpočtu můžete ověřit na webu Ministerstva práce a sociálních věcí (mpsv.cz).